ukončit
A2#1,628Hear it
verb
- to stop, to terminateto bring to an end) (emphasizes the process of ending, less abrupt than skončit
Forms
Present
| I | ukončím |
|---|---|
| you | ukončíš |
| he, she, it | ukončí |
| we | ukončíme |
| you (plural) | ukončíte |
| they | ukončí |
Imperative
| you | ukonči |
|---|---|
| we | ukončeme |
| you (plural) | ukončete |
Past
| he | ukončil |
|---|---|
| she | ukončila |
| it | ukončilo |
| they | ukončili / ukončily |
Other forms
| infinitive | ukončit / ukončiti |
|---|---|
| past participle | ukončil |
| passive participle | ukončen |
| verbal noun | ukončení |
More forms are in the app.
Used in the library
- Ukončili to smírem.They ended it with a settlement.A2Policie, vyšetřování a soud — Police, an investigation and a court (A2)
- Ukončili nájem v červnu.They ended the lease in June.A2Stěhování, cesta a návrat — Moving, the journey and coming back (A2)
- Soudkyně jednání ukončila. Pan Kolář byl volný.The judge ended the hearing. Mr Kolář was free.A2Před soudem — Before the court
- V patnácti jsme se rozhodly, že to ukončíme. Lenka si nechala ostříhat vlasy.At fifteen we decided to end it. Lenka had her hair cut.B1Dvojčata — The twins